Egypt- část třetí

18. června 2008 v 13:38 | Lencaaa
Objevení královské hrobky
Údolí králů
Zatím co pyramidy v Gíze skrývaly ostatky egyptských panovníků z doby Staré říše, králové vládnoucí v Nové římse nechávali pohřbít více na jihu. V letech 1550-1069 př. n. l. byli téměř všichni panovníci pohřbíváni v Údolí králů v Thébách (dnešním Luxoru).
Archeologické práce v Údolí králů se rozběhly na počátku 19. Století a od té doby bylo odkryto 62 hrobek - mnohé z nich královské. Poslední hrobka, která zde byla objevena v roce 1922, patřila Tutanchamonovi.
Objevení Tutanchamonovy hrobky
Britský archeolog Howard Carter se vydal do Údolí králů, aby zde nalezl hrobku málo známého panovníka Tutanchamona z 18. Dynastie. Po pěti letech neúspěšného hledání Carterův tým konečně v roce 1922 odkryl uprostřed Údolí králů - v místě, kudy často krát procházel - schodiště vytesané do skály. Dlouho se spekulovalo, jak bylo schodiště objeveno: někdo říká, že tam klopýtl oslík, jiní tvrdí, že jim cestu ukázal Carterův oblíbený kanárek, ale a´t už to bylo jakkoli, šlo o výjimečný objev. Na rozdíl od dalších zdejších hrobů, které byly několikrát vykradeny, byl obsah čtyř místností v Tutanchamonově hrobce ponechán víceméně netknutý.
V listopadu roku 1922, za přítomnosti mnoha společenských celebrit a světového tisku, Howard Carter a mecenáš jeho výzkumů lord Carnarvon slavnostně otevřeli hrobku. Objevili sbírku úžasných starověkých předmětů, včetně zapečetěné pohřební komory s do sebe zapadajícími rakvemi, a samozřejmě mumii Tutanchamona.

Tady vznikaly mumie

Egyptské Údolí králů vydalo další ze svých tajemství. Byla jím místnost s pěti sarkofágy a keramickými nádobami, která byla ukrytá pouhých pět metrů od hrobky faraona Tutanchamona. Archeologové z univerzity v Memphisu komnatu objevili vlastně náhodou. Ve skutečnosti zkoumali místo posledního odpočinku faraona 19. dynastie Amenmesse. Při běžných výkopových pracích odstranili mezi Tutanchamonovou a Amenmessovou hrobkou zbytky dělnických chatrčí z období vlády 19. dynastie a pod nimi narazili na šestimetrovou šachtu, která vedla do podzemí. Na jejím dně objevili vchod zakrytý kameny.
Po odkrytí malého otvoru spatřili pět sarkofágů ze zčernalého dřeva ve tvaru lidského těla. Napočítali také dvacet hliněných nádob s faraonskými pečetěmi. Vše nasvědčovalo tomu, že se jedná o hrobku, v pořadí šedesátou třetí, kterou se archeologům podařilo v Údolí králů najít. V této lokalitě na západním břehu Nilu u Luxoru se podařilo hrob s mumiemi nalézt naposledy v roce 1922, kdy tu anglický archeolog Howard Carter objevil téměř nedotčenou hrobku faraona Tutanchamona. Zachovalé barevné pohřební masky na sarkofázích navíc dávaly naději, že tu spočívají mumie příslušníků egyptské šlechty z pozdního období 18. dynastie, která vládla v letech 1567 až 1320 př.n.l., kdy moc egyptské Nové říše dosahovala svého vrcholu.
Samotná komnata však vyvolávala otázky. Její skromný rozměr čtyři krát čtyři metry, strohé zdi bez výzdoby a fakt, že tu nebyly žádné cennosti, na důstojnou hrobku rozhodně nevypadaly. Zdálo se, že sem byly předměty uloženy narychlo. Archeologové proto dospěli k názoru, že se patrně jedná o úkryt, do kterého byly mumie přemístěny z původních hrobů kvůli vykradačům.
Zahi Hawas se domníval, že staří Egypťané začali od konce Nového království vybírat mumie z hrobek a ukrývat je a tato komnata že je toho důkazem. Tato teorie však vydržela jen do otevření sarkofágů. Místo mumií v nich totiž archeologové našli jen keramické střepy, zbytky látek a materiálu pro mumifikaci. Také v deseti nádobách, které otevřeli, byly místo potravin chemikálie používané k balzamování těl.
Papyrus
Kromě toho, že texty byly tesány do kamene, malovány na štuk, či ryty do střepů, byl hlavním úředním materiálem papyrus (název pro rostlinu - Cyperus papyrus L. i pro výrobek na psaní je stejný). Toto latinské slovo, ze kterého vznikl i náš papír, pochází z řeckého papyros (papuros). V staroegyptštině se nazýval cófy. Později se snad nazýval papuro (patřící králi). Papyrus je rostlina dosahující výšky až 6 metrů, která hojně rostla v klidných zátočinách Nilu. Dnes se s ní v Egyptě můžeme setkat prakticky jen v káhirské botanické zahradě, nebo na horním toku Nilu v Súdánu a v Etiopii. Při výrobě papyrusu se postupovalo následujícím způsobem: stvoly papyru se oloupaly a nařezaly na asi 40 cm dlouhé tyče a následně podélně rozřezaly na tenké proužky. Ty se pak kladly vedle sebe na tvrdou podložku, tak aby se nepatrně překrývaly. Přes tuto vrstvu se kladla vrstva druhá a to tak, že byla-li první vrstva vodorovná, druhá byla kladena svisle. Vrstvy byly pak lisovány, tlučeny a hlazeny. Jednotlivé proužky papyru se k sobě spojily šťávou, kterou při lisování pustily. Nakonec se výrobek sušil a ještě jednou hladil. Výrobek měl bílou barvu, která až během tisíciletí zežloutla, případně zhnědla. V případě delšího záznamu se jednotlivé papyrové listy spojovaly dohromady a vznikly tak dlouhé svitky, které dosahovaly i délky 40 metrů. Velikost jednotlivých listů se obvykle pohybovala okolo 30 - 40 cm. Na papyrus se psalo vyschlým stvolem sítiny Juncus maritimus, který písař na konci rozžvýkal na malý štěteček. Asi od 3. století př. Kr. se začalo s používáním pera ze stonku rákosu. Obvykle se psalo černou barvou (ze sazí s pojivem), některá slova červenou (z okrového prášku). Některé důležité texty byly psány na kůži. Psaní bylo v Egyptě ctěno a cti se dostávalo i tomu, kdo toto umění ovládal. Písaři měli i svého boha Thovta.

Egyptské písmo

Egypťané znali tři druhy písma. Asi najznámnější jsou hieroglyfy. Každý hieroglyfycký znak představoval hlásku nebo část slova, někdy mohl představovat i celou větu. Je však třeba uvědomit si zásadní věc. Hieroglyfy nejsou obrázkové písmo. Za rozluštění hieroglifů můžeme v poděkovat muži jménem Jean-Francois Champollion. Který byl zakladatelem Egyptologie. To je věda o Egyptě. Vynálezcem hieroglifů byl Thovt. Thovt je mytologická postava.




Egypťané znali také Hieratické písmo. Bylo velmi jednodušší.

Koncem 7.století př. n. l. vzniklo Démotické písmo. Používalo se na úřední záznamy.

Psát a číst uměl v Egyptě každý gramotný občan. Bohužel jich bylo žalostné málo.
Tak jsem se do toho pustila že jsem nemohla skončit.:-) Až budete zase něco chtítí klidně mi řenete nebo napiste!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama