Egypt

18. června 2008 v 13:24 | Lencaaa
Osel -Egypťané považovali osla za velice podřadné zvíře, které bylo trýzněno převozy a náklady. Spojili ho proto s těmi nejhoršími vlastnostmi...
Osel, jakožto Sutechovo zvíře, bylo ztělesněním nejrůznějších škodlivých sil. V Knize o tom, co je na onom světě dokonce vystupuje 77 démonů s hlavou osla, kteří brání Reovi vstupu na náš svět. Proto kněží ze zvyku museli každý den předčítat 77 kouzelných knih. Podle jiného zvyku zase v den oslav tohoto slunečního boha nesměl nikdo nakrmit osla a nebo troubit na troubu, protože to údajně připomínalo hýkání. Z dob 22. dynastie se dokonce vyskytla běžná kletba: ,,Až ho zhanobí osel, ať osel zhanobí jeho ženu a děti," která byla originálně v mnohem nespisovnějším tvaru a byla pokládána za nejvíce urážející. Jen jedna situace změnila postavení tohoto zvířete. Jak bylo zvykem, slovo osel se používalo jako hrubá nadávka a při okupaci perské armády pod vedení Alexandra Velikého, tímto oslovením zesměšňovali tehdejšího krále Artarxérxe III. Ten se rozhodl rázně zakročit a poručil všem Egypťanům, aby posvátného býka Hapiho nahradili oslem a klaněli se mu.
Orel nebyl Egypťany nijak uctíván. Naśla se sice pohřebiště s mumifikovanými orly, ale stejně tak bylo s nimi pohřebeno i jiné ptactvo...
Přesto se antičtí historikové Diodór a Strabón zmiňují o orlovi ve spojitosti s Egyptem jako posvátném zvířeti. Ale proč tomu tak je? Mnozí se domnívají, že tito řečtí autoři se nechali ovlivnit zvykem Řeků - ztotožňováním egyptských bohů s řeckými. Tak například byl Amon spojován s Diem a mohl převzít Diovo znamení - orla. Jinak ale o tomto kultu nejsou žádné písemné ani výtvarné památky. Někteří by sice mohli namítnout, jaktože se orel dostal do znaku egyptské vlajky, ale odborníci popírají, že by tento krok byl byl v nävaznosti na dřívější tradice.
Kult opice je velice prastarý, zejména ve spojitosti s bohem Thovtem. Zvláštní podíl na tom měla podoba opice s člověkem, jjich inteligence a částečná legračnost...
Opice byly hojně chovány v domácnostech a společně se psem byly i členy pořádkové policie. Kromě spojení s bohem Thovtem v podobě paviána vsak byla opice i posvátným zvířetemboha slunce Reem. Podle jednoho ze slunečních hymnů z období Nové říše to byly právě opice, které svým křikem vzdávaly hold právě vycházejícímu slunci a jeden z mýtů uvádí, že skupina devíti těchto tvorů otevírala bránu pro Reovu bárku, která se vracela ze západu na východ. Kromě Re dostali podobu opice i například Horův syn Hapi a Usir.
Kult opice byl rozšířen po celém Egyptě. V Horním Egyptě se našlo pohřebiště s opičími mumiemi a v Dolním Egypte zase jejich sarkofágy. Uctívání opice se udrželo v celém království dlouhou dobu, patrně až do příchodu křesťanství.
Pes byl zpodobněním boha Chentiamentiho a Anupa. Přesto jeho kult byl téměř bezvýznamný.
Anup je znám především jako černý šakal, ale v některých městech Starověkého Egypta se našly doklady o tom, že obyvatelé často nedělali rozdíly mezi šakalem a psem, nebo znázorňovali Anupa pouze jako psa. Přitom Egypťané tomuto zvířeti na svátosti moc nepřikládali.
Přesto se pes těšil velké oblibě. Často byl chován v domácnostech, hlídal stáda, domy, sloužil armádě a policii.
Je známo, že Egypťané si domestikovali toto zvíře v předhistorických dobách. Nejstarší výtvarná zmínka pochází z vyobrazení psa s obojkem na rukojeti pazourkového nože. Byl nalezen v Horním Egyptě a jeho výrovba se datuje zhruba do 4. tisíciletí př.n.l.
Ryba - přestože byla hlavní složkou egyptské potravy a prostí lidé si jí cenili, o její povaze rozhodovali kněží a ti rybu zvrhli a prohlásili za nečisté zvíře...
Nenávist byla tak velká, že se dokonce v Textech pyramid odmítali psát slova, která by nesla hieroglyf zpodobněný rybou. A pokud to bylo nanejvýš nutné, alespoň rybu rozpůlily, aby nepřivozovala nepokoj mrtvému. Při slavnostech Usira dokonce ryby upalovali a například král Pianchi odmítl dolnoegyptská města, která jedla ryby a tím byli podle něj ,,nečistí." Jsou ale i doklady o tom, že ryba nebyla až tak zavržená. Například už 1. faraon Narmer, který je spojován se sjednotitelem Menim měl ve svém jméně hieroglyfický znak sumce.
Dále pak mnozí považovali rybu za ,,nepřítele bohů (Usira a Hora)," jelikož podle mýtu Sutech pohodil po Egyptě Usirovy části těla a ryby je snědly. Jiní lidé ale namítali, že tímto krokem ryby zachránily Usirovy kousky a pohřbily je ve svém těle.
Z různých reliéfních vyobrazení dnes víme, že ve Starověkém Egyptě bylo známo 150 druhů ryb. Některé z nich lze porovnat s dnešním exponáty v Alexandrijském hydrobiologickém ústavu, takže tito tvorové přečkali až dodnes.
Mumie faraónů
O Egyptě lze hovořit dlouho, protože je to země podivuhodnější, než kterákoliv jiná a má také veliké množství neobyčejných a krásných památek. Jeho rozsáhlou sbírkou je káhirské Egyptologické muzeum. Tam v sále č. 52 jako magičtí poslové tajemství vzdálené minulosti zírají na nás mumie králů starobylého Egypta. Vidět královské mumie je velice působivý zážitek. Vzbuzují naši představivost a vedou nás k přemýšlení o životě a smrti dávných faraónů a jejich lidu, tvůrců egyptské historie a konečně v nás vyvolávají obdiv. Vidouce je zabalené do prostých balzamačních látek a uložené do jednoduchých dřevěných rakví vzbuzují však i lítost. Toto byli kdysi velcí egyptští vládci, před nimiž se třásl tehdejší svět. Toto byli ale také zástupci bohů na zemi a především neomezení vládci nad osudy svých poddaných ve feudálním období Egypta. Některé mumie mají dobře zachované rysy tváře, v nichž se dá ještě poznat jejich individualita. Např. mumie Seti I. a Ramesse I. i mnohé jiné, prozrazují charakter žijících mužů s mnohem větším dojmem, než poměrně stylizované sochy. Staří Egypťané zřejmě dobře ovládali balzamování mrtvol. Za staletí byla balzamace provedena na ohromném množství lidí. Na světě téměř neexistuje muzeum, které by se nechlubilo exemplářem egyptské mumie. Má ji například i Buchlovský hrad. Co jsou to mumie a jaká byla technika mumifikace? Za jakým účelem se prováděla a kdo byli mumifikátoři? Existují mumie jenom v Egyptě?
Slovo mumie je perského původu a označoval se jím původně asfalt. Později se výraz mumie užíval pro všechno, co zaschlo v přirozeném stavu a konečně termín byl aplikován na konzervovaná těla, někdy také ponořovaná do asfaltu, jako jednoho z vnějších mumifikačních materiálů.
Staří Egypťané se věnovali mrtvým s větší péči než živým. Souviselo to s jejich světovým názorem. Věřili v posmrtný život a nesmrtelnost duše. Z toho důvodu smrt nepředstavovala pro Egypťany žádnou hrůzu. Věřili v "AMENTI" - jakousi zemi západu či příbytek blažených, do něhož vejde jen ten, jehož tělo se bude nacházet v přijatelném stavu. Z tohoto důvodu tedy mumifikace musela být podstatnou součástí náboženství Starého Egypta. Účelem bylo pochovat tělo neporušené, aby se tak stalo božským a mohlo se znovu objevit jako slunce a dosáhnout nesmrtelný život. Jelikož nemohlo nastat zmrtvýchvstání bez těla, nemohlo se pro osud krále nebo nějakou důležitou osobu přihodit nic horšího, než když se jejich mumie ztratila.
V předhistorické době hrála velkou úlohu mumifikátora sama příroda. Egypt patří k nejsušším zemím ve světě a tak v prvopočátcích uctívání kultu mrtvých postačilo zabalit mrtvého do zvířecí kůže a uložit do hrobu, vykopaného na okraji pouště. Vlhkost těla se postupně vypařovala v horkém písku a tělo vyschlo v mumii.
V průběhu prvních tří dynastií byly královské hroby vykopány hluboko v zemi, obložené cihlami a nad nimi byla provedena nadstavba. Tělo bylo jednoduše zabaleno do plátna a bez balzamování uloženo do dřevěné rakve nebo kamenného sarkofágu. Byla to opět pouze přírodní mumifikace a její výsledek byl velmi nedokonalý. Proto se přikročilo k balzamaci.
Naše první informace o procesu mumifikace jsou z počátku IV. dynastie. Zprávy o tom se nám zachovaly nepřímo přes Horodota, Diodora a Lukina. Je však možno generalizovat, že způsob přípravy mumií měl svůj vývoj a různil se podle postavení zemřelého a podle sumy peněz (zlata, látek, dobytka atd.), kterou jeho příbuzní byli ochotni za balzamování vysázet.
Balzamování bylo vysoce kvalifikovaným zaměstnáním, shrnujícím zkušenosti lékařů i kněží. Ale balzamátoři nebyli lékaři, byla to kasta, které se všichni štítili. Metoda balzamování byla velice důkladná a příklady její efektivnosti můžeme vidět právě na mumiích faraónů.
Po smrti byl mrtvý položen na mumifikační stůl a jeho tělo bylo omýváno vodou z Nilu. Potom byly z těla některé vnitřní orgány vyjmuty. Takřka u všech mumií byl vyjímán mozek, v Luxoru nosem, v Memphidě řezem v krajině týlní. Do lebeční dutiny pronikali měděnými háky nosními otvory, eventuálně vstřikovali dovnitř louh, který rozpustil mozkové tkáně, které se pak daly vyplavit. Ostatní vnitřní orgány byly z těla vyjímány dlouhým řezem pazourkovým nožem po levé straně těla. Pouze srdce bylo z počátku ponecháváno na místě, neboť bylo potřeba u Osirisova soudu pro vážení na vahách pravdy. Později se také vyjímalo a na jeho místo se dával amulet-srdeční skarab. Srdce se pak položilo vedle mumie. Ostatní vnitřní pomíjející orgány (plíce, játra, žaludek a střeva) byly umístěny do čtyř uren známých jako nebeské nádoby či canopické nádoby, kde byly chráněny přidáním sody a aromatických koření. V případě Tutanchamona bylo ještě provedeno obvázání mumifikovaných orgánů a jejich uložení do zlaté napodobeniny velké rakve před vložením do nebeských nádob. Tyto nádoby byly obyčejně z alabastru nebo trakotu a jejich zátky znázorňovaly božstva, předpokládaná na ochranu mrtvého. Canopické nádoby byly v případě Tutanchamona vloženy do alabastrové skříňky a tam střeženy 4 bohyněmi: Isis - střežila játra, Nephis - plíce, Nejth - žaludek a bohyně se škorpionem na hlavě, Selkis, střežila střeva.
Prázdná tělesná dutina mrtvého byla vymývána palmovým vínem a jinými aromaty. Potom bylo tělo na 72 dnů uloženo do louhu sodného, kde se konzervovalo. Po vyjmutí se dále potíralo cedrovým olejem a aromatickými pryskyřicemi. V balzamační době bylo tělo v moci Anubise, v některých případech i delší dobu. Tak např. mumie královny Meresankh III. ze IV. dynastie byla připravována po dobu 272 dní. Potom bylo tělo pokryto sodou přírodního složení, která napomáhala vysoušení a působila opět jako konzervační prostředek. V některých případech se oddělovalo maso od kostí a prostor mezi kůží a kostmi se vyplňoval koudelí. Dutina mozková byla také vyplňována pryskyřičnými látkami. Aby tělo nesplasklo, byly vnitřní dutiny břicha rovněž vyplněny koudelí namočené v pryskyřici, kalafuně nebo asfaltu. Posléze byla mrtvola zavinuta do lněných nebo bavlněných obinadel napuštěných pryskyřicí. Po dobu zavinování byly zpívány příslušné modlitby a na zavinovací látku byly vylévány různé masti: myrtový olej, cedrový olej, vosk, kaučuk atd. Mezi vrstvy obvazů byly vkládány určité předměty, každý určen pro nějaký účel. Byly na nich texty zpěvů a požehnání kněží. Kněz totiž po dobu 70 dní mumifikace odříkával modlitby a zaklínání, která zabezpečovala mrtvému bezpečnou cestu k Osirisovi, kde zemřelý znovu ožije a obdrží věčný život. Zabalení mumií bylo vpravdě umělecké.
Královská mumie byla takto úplně zabalena, amulety a ozdoby byly na místě. Mumie byla dále zahalena do rubáše a převázána příčnými a podélnými vázáními. Nejvyšší kněz dal konečné požehnání: "Žij znovu, žij věčně, nyní jsi mladý jednou provždy!" Poté se začal vlastní pohřební obřad.
Stěny hrobu byly vyzdobeny scénami ze života zesnulého. Věřilo se, že v těchto malbách jsou magické síly, které slouží mrtvému jako nová skutečnost, jako odraz jeho pozemské existence. Proto vesměs nacházíme v hrobech, které byly předpokládány jako nebeské sídlo, celou historii zesnulého zobrazenou na stěnách. "Sídla blažných", pohřebiště, byla budována na západě, tam kde "bůh Slunce sestupuje každý večer do svého hrobu." Protože Ka nepřestává existovat v balzamovaném těle, musely být do hrobu přinášeny obě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

líbí se vám emo, em plyšáci, emo oblečení?

oblecení jo ale emo celkově moc ne 26.2% (37)
strašně moc 18.4% (26)
ani trochu 31.2% (44)
emo plysaci se mi libi 12.1% (17)
emo styl? neznam 12.1% (17)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama